Od dubna do září roku 1940 vycházela jednou týdně v Národních listech ve večerní příloze stránka s anketou „Hledáme nejstarší rod v průmyslu, obchodě a řemesle„, která z dopisů čtenářů sestavovala na jedné stránce vždy krátký popis historie jednotlivých rodů a jeho podnikání s cílem určit ten, který působí v Čechách a na Moravě nejdéle. Velký ohlas čtenářů i některých spolků o rubriku způsobil, že anketa pokračovala i po prázdninách, až nakonec na podzim náhle tato rubrika, možná po zásahu německé vrchní správy, z Večerníku zmizela. Během této doby se v ní objevily články o přibližně 70 rodech z celého území tehdejšího Protektorátu, její krátký seznam uvádím níže. Formálně tehdy nejstarším rodem v anketě byl mlynářský rod Slabů – 415 let. Samozřejmě tím, jak rodovou historií přispívali jednotliví členové rodiny je pravděpodobné, že údaje byly v některých případech různě zkreslené, nicméně poskytovaly zajímavé informace pro základní orientaci v osudech zveřejněných rodů.
Zdroje informací
Knihy a články – Dějiny Smíchovského školství
Při sbírání informací o vlastních předcích člověk často narazí na zajímavé knihy nebo články, které popisují šířeji i jiné rody a životopisy osob z daného kraje nebo třeba určitého povolání. Naposledy jsem na podobnou situaci narazil při hledání podrobností o dvanáctiletém působení mého dědy J.V. Vlasáka jako pomocného učitele na pražském Smíchově, než se na dalších třicet let přestěhoval už jako zkoušený učitel do Mělníka. V jednom z krátkých životopisů, který o něm později sepsali v novinách jsem našel odkaz na knihu Dějiny smíchovského školství od Terezie Duchácké, řidící učitelky dívčí obecné školy na Smíchově, kterou sepsala na konci 20. let v době, kdy byla už v důchodu. Ta kniha je zajímavá nejen počtem stran (téměř 300), několika zajímavými dobovými fotografiemi ze Smíchova, ale zejména časových rozsahem, kdy popisuje první dohledatelné smíchovské učitele od konce 18. století, a množstvím detailů a osobních vzpomínek, které o výuce, kantorech i tehdejší době předkládá. U mnoha učitelů hlavně z druhé poloviny 19.století jsou uvedeny i krátké životopisy s jejich osudy před nebo po jejich působení na Smíchově , což v případě stěhovavých povolání, jakým učitelé historicky byli, je z pohledu badatele velká radost.