PĚT DNŮ VE VODÁCKÉM KEMPU
čekatelé neplaveckého oddílu Lachtánek :
Petr, Ota, Michal, Franta Smrček
Special one-day-guest: Martin
intro
Háje
Předkrm historicky prvního vícepočetného společného čundru KP S.O.S. obstarala moje první návštěva u Šváry ve Vleticích. Kalba to byla vydařená a následky dlouhodobé. Potom ještě následovaly dvě noční směny a pozdě vyprané oblečení, takže neuschlo včas. Hodina odjezdu druhý den se stala předmětem menší hádky a nakonec to bylo ještě jinak.
13.7.1998
Praha – Vyšší Brod
Ráno mi balení ještě mokrých měcí trvá neuvěřitelně dlouho. Navíc tátův červený batoh s hliníkovou konstrukcí je neuvěřitelný kus šitu, takže se do něj prakticky nic nevejde, ale za to je ho všude moc. Vlak v 8:51 odjel bez nás, protože jsem za klukama přidupal na nástupiště v 8:53. Další spoj do Vyššího Brodu nám jede až v poledne.
Petr s Martinem a Michalem zůstali na nádraží a otevřeli láhve s vínem. Já se vrátil domů pro náhradní plynovou bombu a Stará puška pro mapy. Ve dvanáct už opravdu odjíždíme z nádraží. Během dalších dvou hodin se Martin s Fandou Smrčkem stihli poctivě zřídit. Ostatní jim jen tak trochu sekundujeme. Po dvojím přesedání a návratu zpět mezi skoro střízlivé jsme vyšli z nádraží ve Vyšším Brodě a po tři sta metrech jsme zahnuli k řece do kempu. Zaplatili jsme za jednu noc, rozložili jsme si stany a proti předpokladům zůstali až do pátku. Já s Fandou Smrčkem jsme okupovali můj malý nový levný jednovrstvý stan za tisícovku bez záruky z Baumaxu a kluci si rozložili tak trochu opuchřelé áčko, které jsme si půjčili ve škole nejspíš ještě ze zbytků zásob PO SSM. Proto se asi hned první noc rozpršelo neuvěřitelným způsobem a se Starou puškou jsme naspali dohromady asi dvě hodiny ve strachu, kdy nám začne prosakovat ta nše slavná naimpregnovaná jedna vrstva.
14.7.1998
Vyšší Brod – Kraví Hora – Lachovice – Rožmberk – Přízeř – Větrná – Kleštín – Čertovy proudy – vyhlídka – Vyšší Brod
Ráno nás čekaly dvě věci. Nejprve jsme podle hesla: Nepřijeli jsme se sem válet vybrali, kam dneska na výlet. Ve chvíli, kdy jsme zamkli stany a vyrazili k bráně, tak nám Martin oznámil, že jede domů, respektive na chatu ke strejdovi. Dalo se to tak trochu čekat, protože si už od noci stěžoval na jídlo, spaní a studenou vodu. Vrátil se teda do stanu pro batoh a odešel na nádraží. Tím se překvapivě trochu vylepšily naděje našeho stanu, protože první noc s nohama na krosnách teda nebyla nic moc. Ale jak se ukázalo, Petr s Michalem nechtěli o stěhování bagáže ani slyšet.
Tak jsme zůstali na výlet a všechno ostatní jen čtyři. Výstup na Kraví horu se protáhl, protože jsme neodolali borůvkám a houbám, které se povalovaly všude kolem. Až později jsme se vrátili zpátky na značku a pokračovali na Lachovice a přes louku do Rožmberka. Tam jsme nakoupili vodu a potom jsme náhodou narazili i na krámek, kde prodávali igelit v rolích. Ne, že by nám stan nepřišel jako nepromokavý, ale radši jsme čtyři metry koupili. ( A moc dobře jsme udělali.)Potom jsme vyšli nahoru na hrad a tam začal být trochu problém s navigací. Obě mapy ukazovaly každá trochu jinak a ještě jinak ukazovala nástěnka u hradu. Navíc všechny tři topografie měly původ ještě v socialismu, takže byla otázka, čemu věřit. Michalovi přestalo být zrovna dobře.
Vybíráme směr na Přízeř, kam ukazují všechny mapy stejně. Prdvesnička o pár barácích a zbytku JZD, ovšem mají tu neuvěřitelnou záležitost – hospodu, která má otevřeno jenom v úterý a to od čtyř do pěti. Byla to šťastná náhoda, že bylo zrovna úterý a půl pátý. :-)) Uvnitř sedí dva dědci a hospodský, všichni se na nás dívají jako na zjevení. Po pivu se všichni chováme chvíli na silnici trochu divně. Jdeme kolem obřích listů a zbíráme je do zásoby, kdyby náhodou něco. Na křižovatce před Větrnou si zkrátíme cestu tak o dva kilometry a za zpěvu písní vejdeme do Kleštína. Kousek za ním je pak železniční stanice Čertova stěna. Ukazatel na Vyšší Brod ukazuje tři kilometry, ale když už jsme tady… Pěšina kolem čertových proudů je zeleně značená, za chvíli se odpoutá od kolrjí a sleduje řeku až k místu, kde by podle mapy měla být blízko červená. jenomže místo toho to vypadá, že značka je na druhém břehu a to ještě nahoře na skalách a vůbec nevíme kde. Petr plánuje jít po druhém břehu zpět až na něco narazíme, nakonec se teda přebrodíme, ale radši vylezeme nahoru na skály, k místu, kde to vypadá nejspíš na vyhlídku a teda kde by mohla být značka. Naštěstí jsme se trefili. Další tři kilásky klesáme k Vyššímu Brodu a jsme doma. Celkem to bylo nějakých 25 kilometrů a bylo to prima. Jenom ty naše houby vypadjí trochu… no, unaveně.
15.7.1998
Vyšší Brod – Vyšší Brod – Vyšší Brod
V noci byla děsná kosa a ráno nám se nám zase z vedra zapařil stan. Fanda Smrček jde nakupovat, Petr se jde kouknout do kláštera. Když se potom vrátil, podařilo se mu při vyndávání filmu ze Zenitu přetrhnout pásek. V mírném chaosu pak otevřel foťák a osvítil tak zbytek, co ještě nebyl zničený. Ukázalo se, že zapomenul vymáčknout pojistku :-). Odpoledne s Michalem a Starou puškou testujeme vodu v dolním Lipnu. Je celkem studená, až si z toho musíme skočit pro klobásku a pivko do bufáče. Odpoledne zabíjíme fotbalem, vaříme špagety, potom zapálíme oheň, kouříme a opíjíme se. Každej jdeme spát po svých. Táborem se nesou zvuky kytar, basy a harmoniky. Přijeli vodáci. Pár opilců, co se netrefí do stanu řve ráno nad kempem.
16.7.1998
Vyšší Brod – poštovní muzeum – Vyšší Brod
Tentokrát je ráno prima. Dopoledne se poflakujeme v poštovním muzeu mezi haldou razítek a známek. Odpolední výlet padá, začíná pršet a táhnou se mraky. Chvíli hrajeme v bufetu karty, pak se ale obejví v bráně tlupa chacharů z Ostravy a s heslem : Bij každeho Pražaka ! si sednou k pivu. Jednoho by fakt otrávili. Vrátili jsme se do stanu, kluci mažou dál karty a já si čtu Souostroví Gulag. Potom přijde na řadu vaření šlichty a debatování o snech někdy tak do půlnoci. Vedle nás si postavili stan nějakej kluk s holkou a jejich hlasité projevy při sexování vyprovokovaly Petra s Michalem k parodování. Nakonec toho vedle radši nechali a prohodili přes plachtu, že jsme blbečci. No, jsme a co ?
17.7.1998
Vyšší Brod – Martínkovský vrch – Vyšší Brod
Pátek je zatažený. Igelit nás zase zachránil před vodou, ale nakonec vyrážíme aspoň na malinkej vejlet, už nám z těch stanů hrabe. Přes čertovy kameny jdeme lesem až nahoru na kopec, kde snad kdysi byla na skalách vyhlídka. Chvíli se bavíme pózováním před foťákem. Potom se vracíme Martínkovskou stezkou zase dolů do lesa, všude kolem vyrůstají i z neuvěřitelných míst růžovky, babky i hřiby, ale po zkušenostech s tím jak dopadly houby v úterý už lovíme jenom očima. Za celou obu jsme potkali jen jednu motorku, psa a houbaře.
Dole v údolí se otáčíme a místo příme cesty jdeme po silnici směrem k vojenskému cvičáku. Skáčeme přes koleje vyježděné od aut, ožíráme maliny a těšíme se na pivo. Nově koupená mapa je naštěstí maximálně přesná, takže se nám povedlo na cvičáku nezabloudit. Obelisk, ke kterému jsme chtěli dojít, jsme sice minuli, ale křížovou cestu nad Brodem už ne. Sedli jsme si do první hospody, která se nám zdála, bohužel otrávený xicht servírky nám zabránil dát si kromě piva i něco k jídlu. Večeři teda obstaral Gulášová polívka zahuštěná kaší, což bylo docela dobrý. Šli jsme spát brzo, protože vlak nám jel už ráno v osm.
18.7.1998
Vyšší Brod – České Budějovice – Praha
Cestou domů jsme se zastavili v Budějovicích a rozdělili se. Petr s Michalem ještě jeli do Krumlova a já s Fandou Smrčkem jsme jenom počkali na další přípoj do Prahy. Díky pauze jsme si mohli dát naproti nádraží v hotelu Svíčkovou podávanou snad na stříbře v okázalém prostředí mramoru a pozlacených sloupů první republiky. To všechno za padesátku. Ještě nám zbyla hodinka na prohlídku centra, kde jsme tak trochu zabloudili a málem nestihli ten odjezd domů. Ale jenom málem.