S drobnými výtkami (já se z vás zvencnu) a obsáhlým popisem Birminghamu (plno aut, plno lidí, plno smradu) se přihlásil se svou pravidelnou zprávou o stavu unie za hranicemi dlící Petr Holub. Po technických a komunikačních problémech dokumentovaných mimo jiné v našem památníčku se snad zablesklo na lepší časy a mnozí z nás získali další fragment ze života našeho v současnosti jediného klubového cestovatele. Je potěšující, že se podle náznaků v dopise již podařilo doktoru Holubovi zapustit v Anglii kořeny. Jedna párty střídá druhou, jídla a pití co hrdlo ráčí, na sofa se vyhřívá černá perla z kontinentu (Isabela je černoška z Francie, aby bylo všem jasno), prostě takový malý industriální ráj na zemi. Ale to, co zřejmě hřeje našeho rodáka ponejvíce, je návrat lehké múzy drnkající do strun zvučného dřeva. Ano, jak je již z náznaků zřejmé, i přes nepřízeň osudu s dovozem vlastní kytary se doktor Holub stává po dnech půstu opět majitelem luzné dýhy, kterou po patřičné kutilské úpravě (chybějící struny, rozklížené ozvučnice) tak jako za starých časů na kontinentu může lámat jedno dívčí srdce za druhým. Nezbývá než popřát to jediné – lovu zdar, ó božský Lumíre ! We are ready for your bet ! (Jsme připraveni na tvou sázku !)