Přicházíme k našim čtenářům zpět s naléhavými, pohříchu téměř čerstvými zprávami z dění v našem sdružení. Tématem dnešní reportáže je družební pobyt naší členské základny v penziónu Háňa. A abychom to nezdržovali – rovnou přejděme k samotné podstatě věci, tedy výletům a pohybu vůbec. Získané plnočelné a ručně kolorované fotografie zachycují ty nejpeprnější okamžiky ze sobotního výletu na tvrz Bouda a rozhlednu Suchý vrch. A jak je naším zvykem jsou celobarevné a bezvýhradně necenzurované. Skvělým příkladem jsou rozsáhlé akty obnažené přírody na kterých spočine oko nejednoho voyeura. A co říci o výletu? Byl prostě jedinečný, armádní, houbový, značeně turistický, rozhlednový, klobásový, langošový, fotografický a také populárně zkratkový (garantem zkratky byla tradičně redakce PZ).
Nedělního výletu se ve jménu humanity a kultury vzdal kromě paní K. i pan M., který prohlásil že lézt dvakrát za víkend na rozhlednu je věc věru nerozumná a zdraví neprospívající. Nakonec se nám ostatním ukázalo, že rozhledna není rozhledna, nýbrž vysílač, takže se jednalo spíše o procházku podzimním lesem plným hub a zejména houbařů ve společnosti lesních a jiných tvorů. Žloutnoucí listí vytvářelo barevnou kulisu k filozofickému rozjímání i hře na schovávanou, kteréžto bohulibé činnosti ukončila stejně jako předchozí den tolik populární závěrečná zkratka na Merklovice. Zde si dovolím odbočku – ani se nám veřit nechce, že nám to ostatní členové výpravy stále ještě takříkajíc žerou a jak to stádo lumíků se s námi znovu a znovu vrhají do osidel tajných pěšinek vedoucích na mapě vždy tak lákavě a jasně, aby se v realitě vždy záhadně překroutily a poztrácely v divočině. Dnešní odříkání však bylo završeno objevem zátiší u sv. Prokopa, které ovšem někteří členové výpravy nejen že neocenili, ale dokonce prokládali slovy despektu a klením. Bylo to však jen pro jejich dušení rozvoj a zdraví, kteroužto péči o tyto záležitosti si naše redakce bere takříkajíc za vlastní.