Při sbírání informací o vlastních předcích člověk často narazí na zajímavé knihy nebo články, které popisují šířeji i jiné rody a životopisy osob z daného kraje nebo třeba určitého povolání. Naposledy jsem na podobnou situaci narazil při hledání podrobností o dvanáctiletém působení mého dědy J.V. Vlasáka jako pomocného učitele na pražském Smíchově, než se na dalších třicet let přestěhoval už jako zkoušený učitel do Mělníka. V jednom z krátkých životopisů, který o něm později sepsali v novinách jsem našel odkaz na knihu Dějiny smíchovského školství od Terezie Duchácké, řidící učitelky dívčí obecné školy na Smíchově, kterou sepsala na konci 20. let v době, kdy byla už v důchodu. Ta kniha je zajímavá nejen počtem stran (téměř 300), několika zajímavými dobovými fotografiemi ze Smíchova, ale zejména časových rozsahem, kdy popisuje první dohledatelné smíchovské učitele od konce 18. století, a množstvím detailů a osobních vzpomínek, které o výuce, kantorech i tehdejší době předkládá. U mnoha učitelů hlavně z druhé poloviny 19.století jsou uvedeny i krátké životopisy s jejich osudy před nebo po jejich působení na Smíchově , což v případě stěhovavých povolání, jakým učitelé historicky byli, je z pohledu badatele velká radost.
Našel jsem i pasáž věnovanou působení mému prapradědovi, ve které se píše, že Josef Věnceslav Vlasák roku 1822 přijal místo na Smíchově po učitelském pomocníkovi, který „zemřel v největší bídě, pověst dí, že hladem“ – v tehdejší době to opravu učitelé, natož pak jejich pomocní učitelé neměli lehké – pomocný učitel často nedostával několik let žádnou peněžní odměnu a pracoval za stravu (často poskytovanou třeba jako oběd střídavě u rodičů některých žáků) a postel umístěnou třeba za školní tabulí. Finance si musel obstarávat sám jinou prací nebo třeba hraním na housle na zábavách, tak jak zřejmě i můj prapraděd. Až teprve hlavní nebo zkoušený učitel měl právo na pravidelnou odměnu, která v počátcích také často nestačila na důstojné živobytí.
Velkou výhodou této knihy, která vyšla až krátce po pohřbu její autorky roku 1930, je to, že je k dispozici veřejně v digitální podobě v Krameriovi Městské knihovny v Praze – odkaz na publikaci ještě jednou [zde] Detailněji jsou zachyceny životopisy některých učitelů a ředitelů ze Smíchova – J.V.Vlasák, Jan Sigmund, Fr. J. Zoubek a dalších.
Anotace ze systému Kramerius: Podrobná historie veřejného vyučování na pražském Smíchově do r. 1929. Po úvodních textech věnovaných nejstarší historii smíchovského školství a osobnosti pedagoga F. J. Zoubka (od r. 1867 ředitele hlavní a průmyslové školy na Smíchově a od roku 1874 ředitele osmitřídní měsťanské školy dívčí) následují podrobné informace o průběhu školních let 1875 až 1929. Publikaci uzavírají výtahy z výročních zpráv Městského dívčího reformního reálného gymnázia na Smíchově a Městské odborné školy pro ženská povolání na Smíchově v r. 1928-29. Doslov obsahuje stručný životopis autorky, významné smíchovské učitelky. Klíčová slova: Terezie Duchácká, František Jan Zoubek, dějiny, dívčí školy, pražské školy, Smíchov, školství, školy (školní zařízení), pragensia, výroční zprávy
Terezie Duchácká čerpala částečně i ze starší monografie Smíchovsko a Zbraslavsko od F. Hansla z roku 1899, kde je i rozsáhlá kapitola o místním školství, ve které jsou citovány některé dokumenty už ze 16. století o divokých rozporech mezi učiteli a faráři, které někdy končily až výpraskem.
Anotace ze systému Kramerius: Obsáhlý místopis dané části Prahy připravený místními pedagogy u příležitosti 50. výročí panování Františka Josefa I. v r. 1898. Přírodní popis (poloha a rozloha, horopis, geologie, vodopis, podnebí, flora a fauna). Vznik, vývoj a povšechné dějiny okresu. Popis a dějiny jednotlivých míst. Národopis. Školství. Statistické údaje (obyvatelstvo, správa, společenský a veřejný život, zemědělství a průmysl, obchod, doprava). 323 vyobrazení. 13 diagramů a plánů. Archeologická mapa. Plán Smíchova z r. 1811-1815.