Tak už to přišlo a páně Čobanovic rodinka se v pátek ráno rozrostla o Anežku. Očekáváná událost přišla nečekaně o pár dnů dřív, nicméně podle zpráv šťastného taťky se s nastalou situací obě holky provaly statečně a úspěšně. Shoda náhod tak sobotní oslavu Myšákových narozenin rozšířila o nezanedbatelný motiv a když se do kola přidal i Pavel, který slavil narozky právě ten den, bylo v restauraci Karolína zaděláno na skutečně bohatýrskou jízdu.
Snad i fakt, že jsme Markétku předali na Hájích do péče prarodičů a Páti, nás dovedl k úlevnému pocitu, že jsme pro její spokojený večer udělali maximum a tenhle úlevný pocit nás přivedl k myšlence, že si rodiče trošku potřebují vyrazit z kopýtka. Po dvou lahvinkách výborného sauvignonu nám už varovné kontrolky nezablikali v potřebné intenzitě a tak jsem se i do čtyřkolového panákování vrhli po hlavě. Účastníci akce vědí, ostatním musí stačit informace, že se naše famílie stala opět po čase nekorunovaným králem večírku. O tom už ale neví Májovci, protože Michal zavelel své rodině k brzkému odchodu, aby tak splnil slib daný rodné hroudě a byl ráno čerstvý na čtyřfázový trénink s tímto sportovním guru.
Ze zbytku večírku si pamatujeme zejména toalety, rozloučení s Vydrýskem a sborový zpěv jedné notoriky známé melodie celou cestu do našich domovů. Závěrečné dotočné v hudebním klubu u Kvarďáka už jsem se zúčastnili bez manželky uložené ke spánku a jen v roli Járy Cimrmana sedícího, spícího. Naštěstí už jsem prý nepil připravenou domácí slivovici a prospal se i Hendrixovským večerem až k vynikajícím utopencům – jen doufám že jsem je jedl dostatečně civilizovaně a nechal tam Pavlovi něco na snídani. S písní na rtech jsme se pak rozešli vstříc našemu sídlišti, našim dětem a Fanda Smrček nejistému ubytování.