Autobusem za trest

Už jsem zi těch několik málo let života na Zbraslavi zvykl, že autobusová doprava je pro přilehlé obce občas adrenalinový zážitek. A pokud se člověku něco nelíbí, může si stěžovat, stěžovat, stěžovat a to je tak asi všechno. Po všem zůstane jen několik krátkých příběhů na vyprávění.

Měli jsme na zastávce problém s pravidelně plným odpadkovým košem, do kterého někdo evidentně vynášel svůj domovní odpad, asi aby ušetřil za popelnici. Po několika dnech, kdy na zastávce strašil plný odpadkáč, jej pak hovado anonymní pokaždé rozkopalo po širokém okolí, a homo viator si připadá na zastávce několik dalších týdnů jako na smeťáku. Dopravní podniky si nejdřív naše stížnosti přehazovaly s městkou částí – kdo jako má vůbec péči o zastávky na starost a jestli do péče v tomto případě spadá i odvážení odpadků – protože naše zastávka vlastně není tak úplně zastávka, protože plechová bouda u stojánku s odjezdy byla stvořená svépomocí v rámci Akce Z ještě za socialismu. Následně se problém vyřešil naprosto geniálně – nejdřív zmizely koše a když jsme si, my huby nevymáchané, stěžovali že teď teda dotyčný fantom nechává tašku s odpadky ležet na stojánku pro odstraněný koš, přišli chlapci s autogenem a stojánek ze zastávky upilovali. Voila, problém s odkládáním domovního odpadu do koše je vyřešen! Na výskyt odpadků v okolí zastávky kupodivu toto řešení nemělo velký vliv. Příběh ale má svůj malý happy end – po několika měsících košového „bezvládí“ se nedávno nakonec na zastávce objevily koše nové, zelené a plastové. Vydržely tam asi týden, než je někdo měl potřebu urvat. Teď jsou tam znovu, přišroubované pořádnými krováky a na protější straně přikurtované řetězem. No, svědčí to i o kultuře našich bližních.

Druhý příběh se odehrál s populárním maratónským autobusem číslo 165, který občas přijede v podobě historického střepu, co sotva jede, a trasu má tak dlouhou, že většinu času jezdí podle plotu. Řidiči to podle všeho vědí a tak si na téhle trase nedělají s jízdním řádem hlavu. Na Zbraslavské náměstí často přijeli o hodně dřív, takže jim člověk spoléhající se ráno na přestup podle jízdního řád nestíhal kolikrát ani zamávat. Nejsem cimprlich a chápu, že se autobus zpožďuje, ale aby odjížděl pravidelně o pět minut dřív – to nemají v autobuse hodiny, nebo neumí číst? Stížnost zafungovala asi tak na týden, potom se všechno vrátilo do starých kolejí. Ze 165 jsem zažil během jednoho roku tolik zábavy, že jsem s ní nakonec radší přestal jezdit. Několikrát vynechal spoj, jindy končilo několik autobusů po sobě už v Komořanech, i když mají střídat konečnou s Radotínem – když jedete domů z práce a čekáte pak v Komořanech 40 minut, jestli ten další autobus už pojede až k vám, je to fakt zábava. Vrcholným vystoupením pak byl autobus, který přijel s číslem na čelním displeji úplně jiným a až pak na boku jsme objevili, že to má být 165. Na dotazy cestujících, jestli je tedy 165 nebo něco jiného, štěkal řidič něco o rozbitém displeji a že komu se to nelíbí, ať s ním nejezdí. Slušnost především.

Poslední zážitek s naší MHD je poměrně čerstvý a souvisí tak nějak zase s tou obyčejnou lidskou slušností. Vzhledem k tomu, že naše zastávka je na znamení, stane se občas, že člověk zareaguje pozdě a zmáčkne upozorňovadlo chvíli před zastávkou nebo zapomene úplně a pak jen zalapá po dechu a ptá se řidiče, jestli by mu nemohl zastavit. Nevím jestli to je náhoda kdy člověk narazí na hulváta, ale pokaždé se mi v takové situaci dostane od řidiče takové porce nadávek, že člověk vystupuje s pocitem spráskaného psa, který udělal něco strašného. Onehdá se stalo opačné – řidič nereagoval na upozornění a zastávku projel. Když jsme na něj zavolali, že upozorňovadlo svítí, dostalo se nám prudkého zabrždění a otráveného brblání pod fousy. Něco jako pardon jsem v tom brblání nezaregistroval. Vrcholem se stalo včerejší ráno. Obvyklá situace – osm hodin, na zastávce pět lidí, autobus se objevuje v zatáčce. Obvykle na něj nakonec mává víc lidí, tentokrát jen jedna paní krátce zvedla ruku, ostatní čekáme – nakonec na téhle zastávce žádný jiný autobus nestaví, takže i ne příliš důvtipnému člověku musí být jasné, že tu nehrajeme šigrošádu. Autobus lehce váhavě zastavuje, dveře se otevírají a řidič nás pěkně naplno všechny seřve jako malý děti: „Tohle je zastávka na znamení, příště vás tady všechny nechám !!“ Přemýšlím, jestli by lidi chodili do krámu nebo k řemeslníkovi, který by se takhle choval. Tady asi nefunguje základní slušnost díky tomu, že řidiči nedáváte do rukou rovnou vlastní peníze, takže vás nepovažuje za svého zákazníka, ale za cizí náklad, který má mlčet a poslouchat.

Na závěr nezbývá než v rámci oblíbené politické korektnosti konstatovat, že tento článek rozhodně nenapadá řidiče jako skupinu obyvatel nebo menšinu a už vůbec nenapadá vetšinu slušných a ohleduplných řidičů autobusů, kteří se dokážou chovat s nadhledem i v okamžiku, kdy zrovna taky nemají svůj den. Tento článek napadá jenom menšinu několika hulvátů za volantem, které bohužel náš dopravní podnik taky zaměstnává.