Uprostřed dlouhých zimních večerů, kdy za plastovými okny ve většině rodin píská meluzína a vločky padají tak rychle, že by je nestihli počítat ani Timur s celou svojí skupinou, nás zastihla nečekaná a šokující zpráva. Je těžké si připustit, že den Vašeho narození je ve světě již delší dobu uznávaným Mezinárodním dnem nemocí. Ledacos se tím vysvětlí, například že pravidelné návraty bacilů a virů do těla jsou ve skutečnosti návštěvou rozvětvené rodiny, ale radost z toho máte pramalou. Něvěřic v zázračné metody na poli vynálezů nezbývá než se vrátit ke kořenům a tužit tělo na znovuobjeveném poli sportovním. Proto v posledních týdnech pravidelně obrušujeme hrany tu běžek, tu sjezdovek, podle toho jak kde a s kým zrovna jsme. Obrazový materiál je z dnes už velmi proschlé trasy Háje-Průhonice, kterou vedl doktor Holub a která nás na další týden poslala do peřin. Poslední březnový víkend však přinesl skutečný test sportovní odolnosti. Sobotní výročí umrznutí Hanče s Vrbatou jsme oslavili stylově v mlze, vichru a zejména v kruhu rodiny na hřebenovce mezi mohylou výše zmíněných pánů, Luční boudou, Výrovkou a Špindlem. Nedělní výjezd na Žalý byl trochu poznamenaný poctivým deštěm a roztodivnými stavy pana Hóly, který zjevně toužil po samotě lesního muže. Opustil proto nečekaně Olu, Kláru a koneckonců i naší redakci a sám odjel do mlhy hledat své štěstí a dívčí lyžařský kurz. Pánbůh ho ale za nestřídmost potrestal a řeknu Vám, když jsme ho viděli jak si venku v dešti před kioskem roztřesenými holými tlapkami rozbaluje skývu chleba, bylo nám ho – a nestyďme se za to – bylo nám ho až líto.